Co bych si přála.

Hynek Grunert

Co bych si přála. (Deklamace pro dámu.)
Z nás každý má nějaká přání a každý z nás by něco rád, i nechci tudíž, ani zdání, jediná výminkou být snad! Jsemť tak, jak ostatní jsou děvyděvy, a skromnost hlavní mojí ctnostictnosti, a protoproto, jak má slova jevíjeví, nepřeju si než – maličkosti. Já píšu ráda znělky, básně a verše daří se mi dosti, píšu prý spěšně, rychle, krásněkrásně, leč přec mi schází – uznalosti. Myšlenkou jen se ukonejšímukonejším, 19 když vyslovím, co bych si přála, abych se aspoň při nejmenším tak Karolinou Světlou stala. Když vidím bohaté ty dámy jen v sametu a hedvábí a na nich zlata celé krámy kterak tu pyšně rozpráví, tu zdá se mi, že také žití by nedalo moc namahání, že dovedla bych též tak býtibýti, jen kdyby vzešlo moje přání a kdybych, svému k potěšení, abych to zcela zkrátka děla, jen aspoň hotového jmění tak malý – milionek měla. Pak ještě k této maličkosti,maličkosti bych chtěla míti po vše časy – pro ozdobu a ku radosti též trochu – půvabu a krásy. Ženicha k tomu švarného, jenž byl by sličný, spanilý a k tomu srdce věrného, bych chtěla míti, rozmilí. Toť není přece tuze mnohomnoho, co mé si přeje srdíčko, a proto doufám pevně toho, že v skutek vzejde všecičko. Jak skromná jsem, tu sami zřítezříte, a proto také za to mám, že zajisté mi nezazlíte, zjevím-li ještě něco vám, co bych si přála ode všech při řeči svojí ukončení a posledních tu při slovech: – – – – – – – – – „všeobecného pochválení!“pochválení“! 20