Účinky a příčiny.

Hynek Grunert

Účinky a příčiny. (Deklamace.)
VšeVše, co konat budeš, synku, nebuď nikdy bez účinku a veškeré tvoje činy podstatné nechť maj’ příčiny – tak mi starý tatik děl, když jsem já do světa šel. Poslechněte tedy, milí, pozorně jen malou chvíli, co se všecko se mnou dělo a co za účinek mělo – a co věčívěcí neslýchaných vzešlo často z příčin malých. Do Prahy jsem stočil kroky; tu vám ale – prach a broky spatřím v jedné ulici lidu strašnou směsici, kterak zděšeně se stavístaví, až tu v brzku celé davy zděšeně zří na vše strany – jak by komus zněly hrany; vzhůru hledí k oblakům, jakoby kdes padal dům. Vítr duje, kdos se lidem hrne, jaký malér se to asi stal? Chuďas krejčík strachem trne, vítr – cilindr mu vzal! Příčina to malicherná. Jednou zas, co duše věrná na svou jsem si zpoměl lásku, Aničku, tu vzácnou krásku, chopím péro, papír, chtěje psáti, kterak pro ní chci jen pláti, že ji v bdění v snění vidímvidím, 21 pro ní žiju, po ní slidím – kéž mohu jen postačiti pérem city vyjeviti: jak pro ni jsem v stálém vzdechuvzdechu, bez ní že nemám útěchu – Ó, leť, pero, po papíru, vyjev jíjí, že v srdci díru ona mi spůsobila, by ji opět zcelila! – Leť jen, pero, bez ustání a vyjev ji moje přání – potěš moji svěží laňku! Hrome – teď jsem vyved kaňku! Dopálím se přehrozně a list hodím do ohně, v rozčilení tom ni zdání nebylo na nové psaní! – Že jsem ale nepsal AnněAnně, pomstila se neslýchaně; na mne tak se rozhněvala, že mi ihned kvinde daladala, a příčina toho zlého,zlého hloupá kaňka byla všeho. Jednou zas kdes v společnosti bavili jsme se až dosti, jeden mluvil o tom, o jiném zas ten a ze smíchu zkrátka nevyšlo se ven! Vypráví se věci všeliké, nehody a vraždy veliké, v barvách strašných líčí válku surových těch hrubých špalků Turků, tamo na jihu. Lituji lid pro tíhu, na bedrách jíž musí nésti, že ji sotva může snésti a že tento národ hrdý 22 nezasloužil osud tvrdý, že se po něm naposled nevzkřísí za kolik let. Všichni zadumaně sedísedí, myšlenkám svým pouští běh; v tom zděšeně vzhůru hledí a ku dveřím velký spěch – co to? – převrat nenadálý, což na nás již Turci pálí? Proč ten outěk veliký a ten zmatek všeliký, či snad soudný den tu již? ne – leč, běhala tam – myš! – A tak k vůli hloupé myši, zda to není hloupost vyšší, po zábavě bylo hned, jak by se byl zbořil svět. – Kráčím domů po náměstínáměstí, v tom zas nové hle neštěstí. Zděšen tuto stojí lid, s hrůzou hledí do železné ulice; strachem ven se zástup valívalí, jakby kohos tam ranila mrtvice! – Proč ten zástup, proč ten křik? proč ten znepokojující šrum? S holí se tam za klukama žene prý – „Karlíček bum!“bum“! Jinoch v mladých ještě letech, v prvních bujarosti květech, jak by v srdci hořel láskouláskou, za mladou se hnal vám kráskou! Najednou však, smutný pád, musel ubožáček zůstat stát; snad že otec k dívce přikročil – neb se amant švarný přitočil! Či proč zůstal náhle státi? 23 nechce snášet snad těch lásky psot? ne, on nemůže se dále bráti, proto, že mu kouká hadr z bot. A tak samé maličkosti působily mrzutosti z příčiny to nepatrné – před účinkem člověk trne; co by mně však milé bylo a mé srdce potěšilo, účinek příčiny malémalé, potlesk velký k moji chvále.

Básně v knize Šaškonády: