Ideál a skutečnost.

Hynek Grunert

Ideál a skutečnost. (Deklamace.)
Častokrát si člověk mnohý o čems tvoří ideál, ale jak to v skutečnosti, jistě by se nenadál. Na příklad tak o básníku soudí ideální svět, že to jinoch kadeřavýkadeřavý, milý první na pohled; v besídce že jako v ráji sedí, zabrán v myšlenkymyšlenky, a že verše jen mu plynou,plynou na milené dívenky. Skutečnost však jinak učí, že se ubožáček mučí – v nouzinouzi, biděbídě nahoře až v podkrovní komoře. Mladá dívka o manželství tvoří rozkošné si zdánízdání, myslí, že tu s miláčkem jen čas se tráví ve líbání; 24 že ku blahu obou duší není více zapotřebí a že žítí při hubičkách bude žítí jako v nebi. Skutečnost se jinak ale objeví pak nenadále, přijde starost o výživu, dření dost, až ku podivu, k tomu ještě v mnohý den,den pouze křik a váda jen – takým že ten ideal, nikdo z nich se nenadál. Na divadle v pěkném havu hráti krále, rytíře, to musí být blaho ňáké, skoro to ni ku víře. Jaká rozkoš převeliká, když tak celé publikům sláva volá, křičí, tleskátleská, že div nerozboří dům. Tak si mnohý, kdo nehrál jak živ, tvoří ideál. Ve skutečnosti však pouze – jen bída samá to a nouze, jsou špatné přijmy, dluhů dost a s recensenty samá zlost, toť na to zdání ideální je skutečnost až přeškandální! – V ženských srdcí dobývání přeudatným že je rekem – ve válce pak divém ryku,ryku že je druhým Benedekem – tak si tvoří naše dámy o lajtnantu ideál. Leč ve smutné skutečnosti sám se mnohý sobě smál, 25 že má často, to je jisté, portmoné až na dno čisté a na execirce dření dost, to nás učí skutečnost. Ve válce pak tento rek nedaje se na útěk notně že by býval bitbit, to je v skutečnosti zřít. Mnoho moh’ bych ještě říci o té světa strakatině, myslím, že však toho dostidosti, a proto dím to jedině, že si mnohý asi tvořiltvořil, když jsem mluvit započal, o celé té deklamaci asi jiný ideál – že však mimo nadání já na místo tleskání vzbudil jsem jen vaší zlost – kéž neučí – skutečnost.

Básně v knize Šaškonády: