Slib.

Hynek Grunert

Slib.
Ve mořském kdesi přístavu hle, zříti sličnou děvici, kterakž pro svojí zábavu prohání se tam s lodicí. – Jak obratně již veslujevesluje, až milo k podívání, leč od břehu se vzdaluje vždy dále z nenadání. Až v modré dáli docela se pevná země ztratí a švarná děva veselá nazpět chce veslovati; přeje si bouři jednou zřít i prosí nebes pána: „U vědomost rač prosbu vzít, nebudiž oslyšána! Dej, pane, abych poznala, co vlastně bouře jesti, to poznání bych čítala si za veliké štěstí!“ Však sotva ze rtů splynulo jí osudné to přání, již moře se tu nadmulo, burácí znenadání. Zvedá se prudká vichřicevichřice, 36 dav černých mraků stoupá a lehká děvy lodice se po vlnách jen houpá. S bleskem se blesk zas křižuje a s oblak se jen leje, seč síla stačístačí, vesluje a strachy již se chvěje. Na své již přání naříká, mníc, že jí zkáza hrozíhrozí, strašlivou bouři zaříká: „Ó vyslyšte mnemne, bozi – a slibuji vám při slunci – hle moje bledé líce, ač tancechtivá, že nechci do smrti tančit více!“ Aj, hle, tu bouřné mraky jak povel zvykly na její, před chvějícími zraky znenáhla zase mizejí. I ztichla moře hladina a klidně loďka pluje, ku přístavu když dívčina,dívčina s ní nazpět zas vesluje. Již na obloze měsíček hvězdičkami se všemi, když rozpustilý diblíček ku pevné přistál zemi. A k domovu když kráčelakráčela, kol tančírny ji jíti, zevnitř hle hudba zavzněla a tanečníky zříti. – Ráda by vešla mezi ně, jíž stoupá blíž a blíže: „Chci tančit“ –tančit –“ praví – „jedině – ach slib můj, ten mne víže! –víže!“ – Však hudba zní tak vesele 37 a vše tu v divém reji; děva tu stojí nesmělenesměle, nožky se ji chvějí. – „Aj, vzhůru, děvo, ku tanci – vždyť láká tě to moci, tys přísahala při slunci, to nesvítí však v noci, a jen měsíčka teď svítí líc, a ten o slibu – neví nic!“
Básně v knize Šaškonády:
  1. Co páni jsou!
  2. Amor a lakomec.
  3. Šáteček.
  4. Babička.
  5. Útěcha malých.
  6. Chvála prostředních.
  7. Chvála velikých.
  8. Co bych si přála.
  9. Účinky a příčiny.
  10. Ideál a skutečnost.
  11. Xantippa.
  12. Čím víc, tím líp.
  13. Novověký Adam.
  14. Alespoň líznout.
  15. Piják.
  16. Slib.
  17. Na Sahaře.
  18. Nad mrtvolou.
  19. Před plesem, o plesu a po plesu.
  20. Z vojenčiny.
  21. Tři krejčíkové.
  22. Proč? – proto!
  23. Z veršů bláznivého Karlíčka.
  24. Z Paříže.
  25. Jablko nepadne daleko od stromu.
  26. Také v nebi?
  27. Ty naše doutníky.
  28. Po plesu.
  29. Mé milce.
  30. Sídlo štěstí.
  31. Tajůtajemná samovražda!
  32. Ó, že není!
  33. Hajman Lövi.
  34. Žalostná píseň
  35. Nu, kdo by to byl řek’?
  36. Ach, jak marná –
  37. Vše jedno.
  38. Lehká pomoc.
  39. Z vděku.
  40. Nemožnost.
  41. Čeho třeba.
  42. Cena ženy.
  43. Manželovo přání.
  44. Samota.
  45. Ta pravá.
  46. Nezasloužený koš.
  47. Nemilý titul.
  48. Běda.
  49. Chyba.
  50. Pavlinka.
  51. Podivno!
  52. Alliance.
  53. Lehká pomoc.
  54. Nepravé porovnání.
  55. Strážce cnosti.
  56. Patrný nedostatek.
  57. Galantní.
  58. Pobožná.
  59. Stálost.
  60. Pouze.
  61. Pravda.
  62. Proto.
  63. Upřimné vyznání.
  64. Manželův kříž.
  65. Škoda.
  66. Plodnému spisovateli.
  67. Povzdech herce.
  68. Jindy – nyní.
  69. Pobožný.
  70. Dobrá rada.
  71. Šťastný choť.
  72. Vzorná křesťanka.
  73. Slovo a čin.
  74. Trn a růže.
  75. Hrdina.
  76. Starému manželi.
  77. Naši herci.
  78. Pobožné staré panně.
  79. Manželství.
  80. Zbožné přání.
  81. Stesk.
  82. Mé drahé.
  83. Příčina.
  84. Kázaní.
  85. Pravda.
  86. Přání.
  87. Proč?
  88. Bližní.
  89. Jak je líbo!
  90. Poslední vůle.