XLV. Zda smutku Tvému někdo rozuměl,

Tereza Dubrovská

XLV.
Zda smutku Tvému někdo rozuměl,
Zda smutku Tvému někdo rozuměl,
Tvým touhám, které ve Tvé duši vadly, jak vonné květy. Slétly roje včel se v sadě našem na ně, nežli zchřadly.
Byl otec dobrý, zlaté srdce měl, leč tiché smutky do domu se vkradly – vám osud mladé štěstí záviděl, a starosti ty denní na vše padly. Jak květ Jsi kvetla, matko, v ústraní, z Tvé jemné duše vůně táhla sladká, jak polibek ji cítím na skráni. Leč smrt šla jednou s kosou po stráni, květ zkosila – je mrtva moje matka – ji osud odved’ z žití rozhraní. 53
Básně v knize Svátky mé duše:
  1. I. Zde, duše moje, hledáš útočiště –
  2. II. Nic v životě již nechci poslouchat,
  3. III. A sten Tvůj zmlkne, nikdo neuslyší
  4. IV. Zlem splácet zlo jsem nikdy nedovedla,
  5. V. Jsem za tím vrchem schována tu přece,
  6. VI. Je vzpomínka ta drahá mně i dnes –
  7. VII. Teď po letech, když všechno skončeno je,
  8. VIII. A Ty jsi přišel – bylo k večeru,
  9. IX. Šel kdosi chodbou, jak v snu zaslechla jsem
  10. X. Tvou písní zpívám, píseň Tvá to je,
  11. XI. Nad starou knihou seděl Jsi a četl –
  12. XII. Já vím, že velmi jsem Tě urazila,
  13. XIII. Teď na odpověď čekám mírnou Tvoji,
  14. XIV. Já trpěla jsem – věnec trnitý
  15. XV. Jde zima krajem, listí cestou sbírá,
  16. XVI. Že, Ofelie má, Jsi milovala,
  17. XVII. Ta čekala již při Tvém narození,
  18. XVIII. Mne uštvali, kdo první ruku zvedl?
  19. XIX. Tím rubášem mne přikryjete brzy,
  20. XX. Ó, milovat je: trpět. Trpět – žíti!
  21. XXI. Má duše, pojď, zas půjdem o dům dále,
  22. XXII. Mně přejte klidu, k smrti znavena jsem,
  23. XXIII. Mdlá vůně táhne, sladká, neživoucí,
  24. XXIV. Ta zahrada tu leží tiše tak,
  25. XXV. Ty svěží, mladé štěpy zahynuly,
  26. XXVI. Já u bran stojím ztraceného ráje,
  27. XXVII. Tvou písní vždycky zvučela má lyra,
  28. XXVIII. Ty, jeho přítel, těšil Jsi mne pak,
  29. XXIX. Teď opuštěny, samy jdeme žitím,
  30. XXX. Noc hluboká již rubáš chladný spředla,
  31. XXXI. Mé sestry smutku, postůjte jen chvíli,
  32. XXXII. Jak bříza zmírám – neschopna je žití,
  33. XXXIII. Co chceš, má duše? Navracíš se zpět
  34. XXXIV. Jsou do snů těžkých všichni pohrouženi,
  35. XXXV. Víc nemohu psát, unavena jsem,
  36. XXXVI. Mne políbila bolest na rty němé –
  37. XXXVII. Jak tamaryšek v severním tom kraji,
  38. MÁRIO BONNARD.
  39. CONRAD ANSORGE.
  40. XLI. A upomínky smavé duší jdou,
  41. XLII. Můj otec horník byl, když umíral,
  42. XLIII. Ty umřela Jsi, matko – vidím Tebe,
  43. XLIV. Na Tebe myslím, Matko. Trpěla Jsi,
  44. XLV. Zda smutku Tvému někdo rozuměl,
  45. XLVI. Jak temný přízrak před očima vstal
  46. XLVII. Po stopě kráčím svého žití nyní
  47. XLVIII. Mou duši láska zpívat naučila –
  48. XLIX. Teď se mnou věrně jde, můj rytíř smutný,
  49. L. Mne miloval Jsi, proto trpět musím teď,
  50. LI. Jsem jako bříza – zpívá do noci,
  51. LII. Jsi smutné, krásné Bissone mé, teď!