V šeru nocí, ve dnů rozeklánu

Božena Benešová

V šeru nocí, ve dnů rozeklánu V šeru nocí, ve dnů rozeklánu
 ani hnízda nemámnemám, ani stanu, hledám, hledám, slepý netopýr. Čas prolétám, všechno spalující, jiskrný tlum hasne za smolnicí, jako popel padá hodin pýr. Do popelu chtivé ruce nořím, hrabivě chci vyrvat siným mořím potopených hodin poklady. „Rychle, rychle,“ volá jitro rudé, „vzejde den, jenž jejich vládcem bude.“ Ale bledý večer dýchne: „Kdy?“ Padá, padá popel jako stíny, svět je slepci jeden příkrov siný tíhou neproměnlivou. A jen rytmus krve bez ohlasu šumí v proudu letícího času chtivost nenasycenou. Let je světem, jako svět je letem, čas je jeho snem a jeho vznětem, ale po něm popel jen a troud. Ve jménu Otce, ve jménu Syna, ve jménu tvojím času je vina, ve jménu ducha musíš jím plout. 394

Kniha Verše (in Dílo Boženy Benešové, svazek 1) (1938)
Autor Božena Benešová