MÁJOVÁ CESTA

MÁJOVÁ CESTA
Dnes tedy po prvé, dnes, kdy jsem v jitru jarním zas onou cestou šla, již nemluvila tam bříz ani jedlí řečí má láska zněmělá. Kvet zlatý janovec. Po svahu s pustým lomem do polí vítr táh, jak když mi chladíval krev na rtech rozhořelých a tváře mladý nach. To proto, že tys šel sem na tu cestu v hájku za mnou? Já za tebou? A že jsme vídali pod křížem mladost kývat horkou a nesmělou. A tady život zrál. V něm plaché ruce naše se sobě vztáhly vstříc a spolu pak jsme šli v mlčení prchajícím od knih i od ulic. Pak v uších po léta mi zněla píseň letní té cesty májové a v očích po léta mi zůstal příslib horkýhorký, jímž plály oči tvé... 420 A srdce po léta mi žilo jenom vírou, již dalo také ti a vzalo od tebe: ta láska zapíraná nedozní do smrti. Je ticho tady dnes. Je v jehličí i břízách, je ticho v srdci mém. Čas vypršel, jejž vyměřila láska. Odejdu. Odejdem. 421