Čtvero časů v roce, aneb: Každá věc má kolikeré strany.

František Hajniš

Čtvero časů v roce,
aneb:
Každá věc má kolikeré strany. Didaktický trojzpěv.
Osoby: Utěšinský, Nevrlov a Nedovařil.
Jaro.
Utěšinský.
Ach, jak krásně všechno pučí! Zeleně se šatí háj, Ptačí zpěv jak mile zvučí, Země naše pravý ráj! Větérkové vějí libí, Vše vůkol se raduje; Ejhle slast i němé ryby, Jenž si z vody hopkuje. Nevrlov.
Ach, jaké to škodné páry Z vlhké země stoupají, Jenžto nás na chladné máry Poznenáhla shoupají. 124 Sluch uráží ptačí hluky, Čírá tma se krade v háj; Bídných červů celé pluky K trampotám ven loudí máj. Nedovařil.
Jeden oře, druhý seje, Třetí básní chvalozpěv, Všechněm pot se s čela leje; Já však chválím chladnou krev. Země prý se budí ze sna; Ach, přeškoda nastokrát, Že ji rozpustilá Vesna Nenechala ještě spát. Léto.
Utěšinský.
Ach, jak mile slunko zlaté Oblažuje osení! Po polích to ticho svaté Podobá se modlení. Deštík, jenž se s nebe cedí, Vlaží pole, luka, les; Kam jen lidské oko hledí, Samá radost, samý ples! 125 Nevrlov.
Ach, jak slunce praží, pálí, Že by člověk žízní zhas’! Ať si jiní léto chválí, Pro mne je to trapný čas. Tu zas déšť se shůry leje, Hrom přestrašně burácí! Ať se jiný tomu směje, Mně však srdce krvácí. Nedovařil.
Jedno mi, ať slunce svítí, Ať jest bídné počasí; Jen když tělo se nenasytí, A žízeň se uhasí.*) Podzimek.
Utěšinský.
Ach, jaké to podívání! Jaký to překrásný zjev! Vše to boží požehnání! Po polích ten čilý zpěv! ——— *) Pro velké parno Nedovařil druhou štrofu ani nemohl dovařiti.
126 Tu se zrnka zlaté klidí, Tam se setba odbývá, Myslivec po zvěři slídí, Tu se brambor dobývá. Nevrlov.
Málo zrna, mnoho slámy, Nakažené brambory, A pak ještě, pánbůh s námi! Neourodné ouhory. Jakého tu klopocení Pro ten skrovný užitek; Pro to bídné nasycení Mučen lid i dobytek. Nedovařil.
Ať se lidé prací baví, Jedno mi, ať touží dál; Jen když mi dá pánbůh zdraví A pak malý kapitál. Ať se zrno nepodaří, V lukách ať jsou krtice, Jen když sládek neuvaří Místo piva kvasnice. 127 Zima.
Utěšinský.
Když se louky bíle šatí, Potoky když kryje led; Nastávají dnové zlatí, Smutek mívá vejpověd. Tu se svatba, hody slaví, Veselá tam sanice; Tu se doma v tichu baví U vnitř teplé světnice. Nevrlov.
Hu! jak ostře vítr věje, Až se v jednom tají dech; Led a sníh vše vůkol kreje, Že by člověk zimou skřeh’. Drahé dříví, tuhé mrazy, K tomu žádný vejdělek; Ach! Jak vše se v bídě plazí – Věru toť železný věk. Nedovařil.
Pro mne, ať jest větru vání, Může se i chumelit; Přede zimou kožich chrání, Přede mrazem teplý byt. 128 Já jen na počasí hledím, Jak se ukazuje den; V špatném čase doma sedím, A když hezky, chodím ven. Všichni tři.
Utěšinský. A tak každý z těchto časů Nějaký přináší ples; Pročež k dárci vděčných hlasů Pozdvihujme do nebes. Nevrlov. A tak všechny tyto časy Přinášej’ jen zármutek; Div-by člověk nerval vlasy, Neb ze světa neutek. Nedovařil. Jedno mi, ať z těchto časů Padne onen nebo ten; Já nezvednu více hlasu, Já jsem se vším spokojen. 129
Básně v knize Kopřivy:
  1. Vyznání mé víry.
  2. Nápis na nápisy.
  3. Na pana z Jeleního.
  4. Na doktora Kmeta.
  5. Dobrá rada lecjakému otci.
  6. Smutek manželů.
  7. Napomenutí.
  8. Na lakomce Škrtila.
  9. Na toho samého.
  10. Dobrá rada.
  11. Na pana správce Šidila.
  12. Na skutečný nápis jistého krámu.
  13. Na starého marnílka.
  14. Na toho samého.
  15. Na některé z českých herců.
  16. Na některé z českých hereček.
  17. Na Bumbálka.
  18. Dlouhé uši, krátké uši.
  19. Na ty, kteří tak na zvané „štechery“ v oku nosí.
  20. Na zpytatele starožitností Haraburdu.
  21. Na kronikáře Dloubala.
  22. Rozmluva mezi dvěma lichváři.
  23. Na Truldu.
  24. Na básníka Záleského.
  25. Podivný obchod v kůži.
  26. Nápis na nápis.
  27. Na ourodného skladatele taneční hudby.
  28. Na básníka Kaňhala.
  29. Na toho samého.
  30. Na podobiznu básníka Pošetilce.
  31. Na podobiznu toho samého.
  32. Na básníka Klopotila.
  33. Na básníka Miloráda Kubu.
  34. Na kněhkupce, kněhnakladatele, a ostatní přátele básníků a spisovatelů.
  35. Poesie a prosa.
  36. Na milovníky přísné časomíry.
  37. Navedení k utvoření distich.
  38. Na veršotepce a rymohonce, aneb: Podivná a ponaučná historie o jistém myslivci a jeho psu.
  39. Na šviháky a fifleny.
  40. Na básníky slaďounkých a krvolačných básní.
  41. Proč se nápisy na dámy nedaří.
  42. Na některé z těchto nápisů.
  43. Na skladatele nápisů.
  44. Ukončení nápisů.
  45. I. Ach! Ach! Ach!
  46. II. Na důkaz, že, co pod sluncem, všechno zhyne,
  47. III. Dokud živ byl, opíjel se,
  48. IV. Zde, kde vůkol mrtvý vane puch,
  49. V. Jinému kdo jámu kopá, padne do ní sám;
  50. VI. Rodem z nové Cerekvice,
  51. VII. Květla růže, růžička
  52. VIII. Leží zde Vrtílek, obecní to posel,
  53. IX. Tento skvostně vytesaný kámen
  54. X. Zde leží kovářovic Anna,
  55. XI. Na dva manžele.
  56. XII. „Není tu, kdožby můj smutek popsal!
  57. XII. Náhrobní nápis, jakýž by si mnohý z laskavých čtenářů přál.
  58. I. Srdce víru potřebuje,
  59. II. Nezávidiž jiným štěstí,
  60. III. Ať i slávu vydobyl jsi velkú,
  61. IV. Od věcí, jichž nelze tobě míti,
  62. V. Studené-li jím neb piju,
  63. VI. Karty jakkoliv míchejte,
  64. VII. Svět že dal vzdělání tobě,
  65. VIII. A nemůžeš-li udat hanu,
  66. IX. Nadarmo se rmoutíš, brachu milý!
  67. X. Když jsem viděl velkých mužů díla,
  68. XI. A kdybys chtěl za všechna dobrodiní
  69. XII. Že se s námi svět náš točí,
  70. XIII. Pro každou víru, každé místo, každý čas,
  71. XIV. Nedivte se, že váš starý děd
  72. XV. Kdyby nástupci lze bylo tam začíti,
  73. XVI. Važte si pozemských statků,
  74. XVII. Věz, že každé přísloví
  75. XVIII. Věz pak, že ti pravdu a ne zřídka
  76. XIX. Ať pak to neb ono přísloví
  77. XX. Jeť na světě tolik nešlechetníků,
  78. XXI. Cnost, která pohlíží vůkol sebe,
  79. XXII. Nenaříkej, tebe že až posud
  80. XXIII. Nestěžuj si, milý brachu!
  81. XXIV. Kdo si jakés viny jesti vědomý,
  82. XXV. Dokud trestem nezmyl jsi svou vinu,
  83. XXVI. Nejutěšenější kvítko,
  84. XXVII. Nezdá se podobné k víře,
  85. XXVIII. Dále, milý synu, věř,
  86. XXIX. Pozoruj matinkou včelku,
  87. XXX. Kdo přecpává vědomostmi hlavu,
  88. XXXI. Čím více po všech zemích všude,
  89. XXXII. Čím plnější jsou školní lavice,
  90. XXXIII. Povahu-li chceš posoudit nízkých lidstva tříd,
  91. XXIV. Všechna bída, všechna psota
  92. XXXV. Kdo se jiným v prachu koří,
  93. XXXVI. Skřivan v hlučném plesu,
  94. XXXVII. Orel v slunce zírá,
  95. XXXVIII. Věř mi, brachu! beze tření
  96. XXXIX. Nepohrdej ani kamenem,
  97. XXXX. Dále kámen, ač i němý,
  98. Andulička a Matěj, čili Matěj a Andulička.
  99. Odbytý ženich.
  100. Výstraha pro falešné panny.
  101. Chvalozpěv na spaní.
  102. Upřímná rada.
  103. Nouze a bída.
  104. Čechů chvála.
  105. Smutek a útěcha.
  106. Píseň o pivě.
  107. Káva a pivo.
  108. Píseň o starých časech.
  109. Mokřínský zámek.
  110. Chvála šalandy.
  111. Fintílek.
  112. Píseň o dvou vesnicích.
  113. Napověda.
  114. Divadelní herec.
  115. Redaktorovo trápení.
  116. Zvyk – náš tyran.
  117. Chvála tance.
  118. Rada starým mládencům
  119. Kýž do toho tisíc hromů!
  120. Bědování měsíce.
  121. Nářek husy.
  122. Zde se zvoní.
  123. Moudrost formanova.
  124. Čtvero časů v roce, aneb: Každá věc má kolikeré strany.
  125. Ohnivá jeskyně.
  126. Ohnivá jeskyně.
  127. Sen.
  128. Souchotiny, aneb: Láska jej usmrtila.