MILUJEM’ ZEM.

R. Bojko

MILUJEM’ ZEM.
Milujem’ zem, neb ve svém nesmírném, na pohled lhostejném objetí uchystá kouteček teplý květu i zvířeti, – našeho hladu a práce pokorné oběti – i nám. Neb z dálného, zapomenutého pravěka v neznámá, mlčící daleka, jak vzácného hostě po svém vzedmutém mostě za ruku vede ulekaného člověka, a znenáhla dává mu nahlédnout v kouzelná zrcadla, z kterých jen lehce poodhrnula tajemství lem. Milujem’ zemi pro její krásu, když čistá a bílá jak úsměvná víla, jak holubice tiše se prochází v slunečním jasu, zatím co ve tmě stápí se druhá polovice. Milujem’ ji pro její sílu a moc. Hle, lehce a hbitě jak radostný otec nad svojí hlavou výskající své dítě, 48 vyzdvihla velebné hory až k říším jiskřících hvězd, a jediným těžkým mávnutím těžké své paže, jak služka utěrkou mlhy dech na skle, lhostejně smaže a pohřbí v své hlubiny prasklé krajiny celé s tisícem dědin a měst. Ctíme ji pro její božský, nehnutý klid. Hle, přijímá se stejným úsměvem skřivánků zpěv i zoufalý nářek a bezmocný hněv svedených děv; buclatých, klíčících semen radostnou setbu i vyhnanců zoufalou kletbu; vražděných vytrysklou krev i tajemný řetěz, kterým ji víc a víc poutá a váže vítězný lid. Ctíme svou zemi. Když se však z večera posledním polibkem slunce odrazí od tiché, růžemi poseté hladiny jezera a teskné a němé pomalu odchází vábeno snem; když znenáhla jakoby ukolébáno utichá v dědinách dobytka táhlé bučení a kovový řev a ve městech nervosních lidí překotný shon; když přes lesy, padolí stříbrným hláskem jak princezna z pohádek hlaholí ukrytých vesniček zvon; 49 když ve výškách hvězdy zazáří jak o jitřní stříbrné svíce na lesklém oltáři, a nad námi dalecí, tajemní hudci neznámí vesmírné tesknoty píseň započnou pět –: tu vzrušením němí, zajiklí bolestně sladkými slzami jak matka, jež před chvílí vytrhla zpod kol své robě, s rozpřaženýma rukama se vrháme k tobě, ó země, tlumíce vzlykavý, jásavý sten; tu tvé nevlastní, nevděčné děti, lehce jak příkaz zestárlé církve pouta tvá trháme a v bezmezný prostor letíme: tu nyjícím steskem opilí celou svou bytostí cítíme, že jsi tak malá a úzká jako dlaň pro pestré motýly pro naše odvěké palčivé touhy, pro velký o slávě, o moci sen; že žalář jsi pouhý, z něhož nás velký Bůh jednou za ruku vyvede ven... 50
Básně v knize O Boha, život a můj lid:
  1. V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ.
  2. KDO ROZPOUTAL...?
  3. VZPOURA.
  4. ČAS.
  5. BŮH JE.
  6. NEVEZMEŠ NADARMO BOŽÍHO JMÉNA.
  7. CTI SVÁTEČNÍ DEN.
  8. MODLITBA ZA SVÁTEK DUŠE.
  9. MODLITBA ZA MÉ DÍLO.
  10. SLUNCI.
  11. MATKA ZEMĚ.
  12. NAD MALOU ZEMÍ.
  13. MILUJEM’ ZEM.
  14. NEZABIJEŠ SVÉ VÍRY.
  15. NESESMILNÍŠ.
  16. NEPOKRADEŠ.
  17. HNIJÍCÍ DOBĚ.
  18. JSME.
  19. UPRAVUJEM’ CESTY PÁNĚ.
  20. PŘEMOŽENÝ.
  21. BOLESTNÁ PROSBA.
  22. BOLEST VYHNANCE.
  23. BUĎ VŮLE TVÁ!
  24. ETAPY.
  25. SLOKY.
  26. HNĚVIVÉ SLOKY.
  27. POVAL NÁS, PANE!
  28. MARNĚ HLEDÁM.
  29. T. G. MASARYKOVI.
  30. CHODNÍČEK CTI.
  31. POMALU JDEM’.
  32. MEZI VÝCHOD A ZÁPAD.
  33. PÍSEŇ MÉHO LIDU.
  34. PO TĚŽKÉ ČETBĚ.
  35. MĚSTU.
  36. ČESKÁ KNIHA.
  37. PŮLNOC.
  38. MODLITBA.
  39. ZA TICHÉ NOCI.
  40. VLNY.
  41. HLAS MÉ VÍRY.
  42. NEZRALÍ.
  43. JAN HUS.
  44. NAD SPISY JIRÁSKOVÝMI.
  45. ZA BOŽENOU NĚMCOVOU.
  46. DARY MÉHO LIDU.
  47. SLOVENSKÉMU LIDU.
  48. BRATRŮM SRBŮM.
  49. NAD SMRTÍ TOLSTÉHO.
  50. V ČAS PRAVÝ.
  51. ROZCHOD.
  52. DOSTOJEVSKÝ.
  53. MÁ PÍSEŇ.
  54. NA SVÉ JMÉNO HRDÝ JSEM.
  55. SVOBODNÍ.
  56. OSVOBODITELI.
  57. NA PŘECHODU.
  58. LAVINA SE VALÍ.
  59. MOBILISACE.
  60. KONEČNĚ.
  61. ZBLOUDIL JSEM.
  62. JAK MOHL JSI?
  63. U CUKROVARU.
  64. POD PĚSTÍ.
  65. NAPOSLED.
  66. S BOHEM.
  67. ZA NOCI.
  68. V HODINĚ ÚZKOSTI.
  69. PŘÍČINY.
  70. ZA SVÉ BRATRY.
  71. JARNÍ PROCHÁZKA.
  72. V TĚŽKÝCH DNECH.
  73. MLUVILA ZEMĚ.
  74. ZA VÁLKY.
  75. AŽ DO KONCE...?
  76. PANE, JIŽ DOST!
  77. UČIŇ, AŤ CHÁPEME!
  78. OTÁZKY.
  79. VELIKÉ DOBY VELIKÝ BOJ?
  80. BOŽE, VĚŘÍM.
  81. KDO VINEN?
  82. PO LETECH.
  83. EVROPO!
  84. DOBRÝ KNĚZ.
  85. PEKLO.
  86. V ÚZKOSTI DUŠE SVÉ.
  87. SMÍŘENÍ.