MÁ PÍSEŇ.

R. Bojko

MÁ PÍSEŇ.
Všemohoucí, věkověčný Bože, jenž vše řídíš, slunce voláš z lože, hvězdy vodíš, zkolébáváš snem. Na klín tvrdé panovnice světů jako zlatou mísu plnou květů položil jsi, nám dal tuto zem. Jako malý, posmívaný Betlém ozářils ji oslnivým světlem mučednické, sváté hranice. Pro tvou pravdu zahořevše cele, šli jsme směle národům všem v čele, s vozů Žižkových se bráníce. Ale pro svár, pro sobectví pánů, pro pláč marný přikovaných k lánu, zanevřel jsi na nás, uražen. Ve svém hněvu této země kalich slzami jsi přelil dětí malých, krví zbitých můžu, starců, žen. Tři sta let jsme, přísný soudce, lkali, vyhlíželi spasitele v dáli, hryzli ocel těžkých okovů. Nyní vyslyšel jsi naše steny. 136 Z mraků broznéhrozné bouře, usmířený, žehnáš svému lidu poznovu. Spravedlivě přísný Bože věčný! Hněv tvůj, trest byl nekonečný! nekonečná bude milost tvá. Dáš, ó dáš zas minulosti dávné silný život ve svobodné, slavné, krásné říši stříbrného lva... 137