KONEČNĚ.

R. Bojko

KONEČNĚ.
Již umlklo prázdné žvatlání snílků – – Jak lupič si našla konečně chvilku, by bezpečně, v lůžku půlnoční hodiny své provedla dílo, ubila rodiny. Již strhnuvši ostrý, dlouhý nůž se zdi jím pomalu, pevně po hrdlech jezdí a naslouchá, jak krev s postelí crčí, jak nohama kopou, smrtelně chrčí – – – Oh, tygrova rozkoš zadávit v tmách – – a výparem sladkým krve se zpíjet...! Oh, splněná touha divého pochopa, by uviděl oběť v mukách se svíjet...! Oh, sladkého Krista krvavá Evropa – –! Oh, násilný, věčný, kulturní vrah – – –! 156