Svědek

Svědek
O nic jiného se nejedná, dekorace tuze průhledná, soukromého rázu je to podnik. Představte si šedou oblohu, prostitutku k tomu na rohu, propadliště: zaprášený chodník. V oponě je otvor neblahý: zakázaný přístup do Prahy. Sítí nástrah propluje však štika. Aby signum holky setřela, zubem času vryté do čela, na provázku vodí s sebou psíka. Bez bázně a snad i bez hany jezevčík ten opelichaný paní svoji provází jak páže... Bez něho by byla nejistá, jezevčík však, němý statista, mýlí oko policejní stráže. 52 Zdání pravdy všecko vyrovná, oklame i oko špehouna. S bodrým psíčkem měšťanská jde dcerka – – Ctnostný pláštík této procházky přikryje i sešlé podvazky, přikryje i sešlapaná perka. Jezevčík je svědek mlčící, poslušně jde úzkou ulicí, šťasten kráčí v obojku své šňůrky... Vesele si štěkne, poskočí, s láskou hledí paní do očí, vede-li si hosta do komůrky. Nožičky má jako z olova, třetí den už nežral, doslova, dnes však psíček blaženě se tváří... Na pohovce cosi šelestí – – Dumá psíček, dumá o štěstí... Půjdou dneska s paní k uzenáři... Hodná paní, dobrá, rozmilá, jezevčíka nikdy nebila, za dvě zlatky koupila ho z psince... Tolik tenkrát spolu plakali, vždyť se, Bože, oba hledali, ona přišla tenkrát z nevěstince... 53