Češi za hranicemi

Karel Horký

Češi za hranicemi
Podivná věc. Čím víc nás shýbají, čím bídnější nám na krk vážou kámen, tím tepleji nám oči sálají, tím čistější je našich srdcí plamen. Zas hejslovaníme, zas nazdary jak vlaštovky k nám přicházejí zpátky, a zítra snad se vrátí čamary a pozítří snad přijdou poděbradky... Jsme dětmi zas. A lze nám zazlívat ty fangličky, ty hračky, mléčné zoubky? Vše vrací se – a jde to tentokrát z dna slzavého dolu, jde to z hloubky. Ne, nechte nám jen čarovný ten svět, ty záře, ohníčky, jež svítí ze tmy! Vždyť možná je to dneska naposled, co máme ještě sílu stát se dětmi... 1916.
133