Pašeráci

Pašeráci
Vzhůru, pašeráci, přes hory a doly! Ono nás už v kříži sice trochu bolí, ono se jde bídně s těžkým pytlem soli, ale noc je naše, naše každým dechem, jdeme shrbeni, však jdeme volným mechem, bouře svědčí nám, hrom duní volným echem! Vzhůru, pašeráci, roklemi a vřesem! Nejsme zloději! Je naše, co si nesem! Nepašujem krajky. Sůl! Sůl nesem lesem! A když vítr skučí a když záda bolí, sejmem s beder pytel se slovanskou solí, solíme si chleba, točíme si holí... Vzhůru, pašeráci! My se k sobě známe, my se po slovansku v roklích uctíváme, když je černá noc, když vichr kmeny láme. A jak voní hory, potoky a doly, a jak chutná chleba s pašovanou solí, černý chleba s bílou, se slovanskou solí... 149 A zas dále! Vpřed! A pohotovi k půtce! Starci dva jdou napřed,* sukovici v ruce, časem ohlédnou se, praví: „Ne tak prudce...“ Pořád jsou však napřed! A když záda bolí, nadlehčují pytel poděbradkou, holí – a jak voní hory a jak voní doly! 1916.
* Narážka na dva české politiky, T. G. Masaryka a Jos. Düricha, kteří s Dr. Ed. Benešem stáli tehdy v čele českého odbojového hnutí za hranicemi. (Masaryk v Londýně, Beneš v Paříži, Dürich v Moskvě.)
150