Dítěti.
Můj hochu, paprslek ti zahrál na čele
tichý a chvějný, jako slunka svit,
kdy v kolébku se vkrádá poupě probudit,
neb v hnízdo, zlíbat ptačí rodinu.
Můj hochu, hvězdka zaplála ti ve zraku,
zapadla stříbrem v mého srdce hloub,
že nemohu je více odtrhnout
od tvojich oček modrých nad blankyt.
Můj hochu, bílá růže zkvetla tobě na skráni,
něžná a dumavá, jak první jara dech;
ta vůní provází mne v tichých snech
a duši rozchvívá mi sladkou rozkoší.
Můj hochu, skřivan vzletěl z duše tvojí
a rozehřál mé nitro toužnou melodií,
z níž duše moje píseň tobě svíjí
o slunku, hvězdě, bílém poupěti.