VÝČITKA

Marie Calma

VÝČITKA
Tak horce a prudce, přírodo, vstříc ti tluče to lidské srdce – a ty máš pro ně jen přeludy snů a přítoky zeměžluče. Za květem trn, za cestou do daleka, jež láká a leká, mlčení slepé uličky. Za pohled, rozjásaný něčím, co přijde, slzu pod víčky nad tím, co odešlo. Za sílu, rozdávanou z přebytku naděje, smutku závěje, jež dolehnou, zavalí. Za ohně nadšení, jež světy zapálí, kopeček doutnajících jisker, jež z popelu života urvala bojácná dlaň. 44 Varovný úsměv, výzva k boji v pohledu – tím život počastoval, jenž nemiloval tvé nezkrušené sny a nerozuměl tvé zmatené bídě. Do jasu jsi spěl – a za tebou stín šel, slídě, kdy nastane čas k roztoužení cestu ti zatarasit. Tolik lásky jsi měl, ale život ti nedal, někoho láskou tou vzkřísit a spasit. 45