NÁVRAT LÁSKY

Marie Calma

NÁVRAT LÁSKY
Velikou oklikou láska se vrací k lidskému příbytku. Co bych jen dala duši smutné, která vše v požitku hledá a ztrácí, já, která umím rozdat jen sebe? Proč je tak daleko z lidského očistce do mého nebe? Proč jsi mne, člověče, ze srdce vyhostil, proč jsi se, abys mne uviděl, nepostil? Lásku jsi prodal, požitek koupil, ve jménu mém jsi vraždil a loupil, v zajetí sobectví hynout mne odsoudil, beze mne, bez světla, kam jsi to zabloudil? Z veliké okliky láska jde blíže k lidskému příbytku. Vzlétala kdysi, dnes plíží se, neletí, k zemi ji poutá úžasná tíže lidského prokletí, před sebou temno má zítřků, v nichž vše, co bývalo svato, se znesvětí, 49 vyhlídku do temna srdcí, v jichž kahanech oleje není. Na prahu velkého utrpení z nelásky láska se rodí; od prahu k prahu chodí, prosí: Místa dopřejte mi, neodhánějte mě, počátek všeho i konec je ve mně, vyléčím vaši slepotu. Ve mně je síla a odvaha k životu! 50