SETKÁNÍ S ČLOVĚKEM

Marie Calma

SETKÁNÍ S ČLOVĚKEM
Zas jednou potkals člověka, uslyšels několik vět, jež stojí za to, aby sis je pamatoval. Najednou lepší je svět a miluješ, cos předtím nemiloval. Jako když suchý chléb někdo ti posolí, všechno, co bolelo, nebolí; někdo tě pohladil očima, usmál se na tebe – a ty zas věříš na nebe, na slunce za mraky, na sny a zázraky. Jako by někdo ti modlitbu připomněl, na kterous dávno zapomněl, matčinou dlaní ti na čelo sáh’, po vlasech pohladil, srdce ti naladil, zahrál mu na strunách. Všechno, co dávno neznělo, zní, písničky jitřní i půlnoční, 56 ničeho duše se neleká, někdo je s tebou; potkal jsi člověka! 57