Z města.

Z města.
Je mlha ve vzduchu i na zemi, noc voní jasmínem a růžemi a měsíc, žlutý jako z jantaru, zvědavě hledí oknem do baru. Pod oknem postava, za oknem dvě, tři páry očí, žhavé pochodně. Plameny z venčí oknem šlehají tam v kout, kde čtyři ruce lehají kol šíjí, propleteny v objetí. Tam kouzlo je – a tady prokletí. Dva páry očí – horečná v nich slast, jeden pár očí – na milence past. Slídivé oči, žhavé výkřiky, zoufalé ruce blízko u kliky. Teď stisk a chvění, zadržený dech pro výstup v dramatu ve čtyřech zdech. Však ruka klesá, klika zapadla, je slyšet teď jen hodin kyvadla; 112 ke kroku v doprovod zní tichý vzlyk, jak zakňučel by odstrčený psík. Pohasly oči, vláhou skropeny: je život cár, cár bídný bez ceny. Je mlha ve vzduchu i na zemi, noc voní jasmínem a růžemi a měsíc, žlutý jako z jantaru, zvědavě hledí oknem do baru. 113