NA ROZCESTÍ

Marie Calma

NA ROZCESTÍ
Přišla na rozcestí: Kudy se dát? Ptala se mladého muže. Tudy – řek’ – aby ji zmát. Je to přímá cesta, pěkná – jako z těsta. A měl pravdu. Sotva vyšla z boru, viděla, jak cesta jako z těsta nakynula v horu. Vrátila se na rozcestí: Kudy se dát? Jel tudy někdo, kdo nebyl již mlád. Prošedlé vlasy kol čela, na rtech mu bzučela píseň jak včela. Přidržel opratě: Napravo jdete jak po mlatě – 117 smál se mu zrak. Bylo to naopak. Po třetí vyšla z klestí na rozcestí: Koho se zeptám? Neptala se. Měla štěstí. 118