U všelijakých měst.

František Hajniš

U všelijakých měst.
K čemu vozy? Nač ty páry? Dostavníky, nač kočáry? Beze všeho unavení, Pěšky, v líbém procházení, 33 Bez outrat a hezky tiše, Nehledíc’si pochopů – Projdem půli zemské říše, V půl dne – celou Evropu! Nejdříve se vejslovně Do Londýna podíváme, Mladé, krásné královně Jak se vede, pozeptáme; Do Paříže pozajdeme, Komory tam vyslechneme, Jak se pravá, levá drží, Zdaliž centrum chválu trží; Kolik asi millionů Afrika již pohltila? Co nového na salonu – Zdaž se Rachel uzdravila? Madrid vynecháme, Panuje tam nepokoj, Přenešťastný krutý boj; K severu se raděj dáme, V Hamburce se zastavíme, Slanečků tam okusíme, V Moslu, Cáchách blíže Rýna, 34 Kde dobrá se daří vína, Na sklenku se zastavíme; A pak zrovna do Berlína! Čím se baví nový král? V novinách to jistě zvíme; Na to pospíšíme dál. V Lipsku kněh si nakoupíme, Pak o vlastní zase noze, V žádném tamním párovoze, Do Drážďan si zajdeme, Po mostě se projdeme. Navštívíme Petrohrad Neminem též Carohrad; Mladý sultán, moudrý pán, Od lidu je milován, Na Turky nic nedopustí: Sotva venku něco šustí, Již vysílá četné pluky, Nepokojné ztišit hluky. Snad též zvíme, zdaž ten Ali S Egyptem si prsty spálí? Z Carohradu pospíšíme, V Benátkách jsme bez prodlení – 35 Krátké mine okamžení, V Praze se zas ocítíme, Kde po dlouhém cestování V pokoji se zastavíme, A v přátelském radování U žbánku si pohovíme.