TATRY

Marie Calma

TATRY
Tatry, Tatry moje, sluncem rozžhavené, štíty roztavené v krásy zdroje, vzpomínkou se nořím jako do příboje snů a kouzlakouzla, na vás pomyslím-li. Vaší krásou hořím, kterou vy jste pláliplály, když jste v noci zdřímlizdřímly nebo za dne stálistály jako bohatýři. Lesy vaše cítímcítím, jak svou vůní hýří, louky rozpestřené tisícerým kvítím. Vidím úzkou stezku, k výšinám jež míří, 11 úval vidím v blesku, stopu netopýří, na travnatých stráních bujných metlic chmýří a jak s vámi splývám v tichu samot vašichvašich, životnější, bližší duše má vás vidí, cítí – přátel dražších že by nenalezla uprostřed všech lidí.