NA PASTVĚ

Marie Calma

NA PASTVĚ
Zní zvonek, druhý, třetí, v celé směsi teď znějí. Stádo pestré – na stráži je bílý pes. A běda kravce, jež se odváží a za šťavnatou pící zaběhne si dál, než je určeno. – Jdu za nimi v houšť lesní, za pohledy plachými velikých očí, zvuky jasnými veselých zvonků, k psíku, jehož hlas zní výhružně, jak děl by – nelze čas hrou mařit, paní, s city vašimi. Na všechny strany těká, na ocas jak bílá vlajka by se vyšplhala – tak důležitě do výše jej pne. – Uhýbám jim – a stádo za mnou jde s hudbou svých zvonců, za mnou zůstává jak píseň, kterou louka dohrávádohrává, než do nočního šera zapadne. 17