NEPLAKAT

Marie Calma

NEPLAKAT
Kdo nepláče před lidmi, nesmí plakat o samotě. Nesmí vzpomínat sebe, svých běd, že venku to zebe a celý svět že je hřbitovem snů. Vzpomeneš dnůdnů, kdy plnými hrstěmi rozdávals vše, cos měl, kdy leckdo tvé písni rozuměl, protože dýchala jarem. A dnes nejdeš s darem... Dnes sám bys chtěl vzít, k nějaké duši se přitulit, k tělu, jež své krve varem by dalo ti víc než hladu zkojení. Po jiném toužíš spojení, a jedno se ti jen vrací. Ideál vztyčuješ vysoko, až ruce bolí, a z temnoty kdosi ho kácí. A ty jen se dívášdíváš, jak plakal bys nad sebou, nad svými sny, nad svými příštími dny i nad své touhy velebou, v kterou jsi věřil. A stačí ti na konec vědomí, 53 žes nikoho neudeřil, a nikoho nenechals odejít s prázdnem, že tvůrcem byls radostiradosti, i když někdy zdál jsi se bláznem těm, kteří neznalineznali, co je to mít v duši celý svět ptačího zpěvu, rozdávat, neželet a nedbat svých běd a mlčet o tom a neplakatneplakat, jak v pravdě pustým je svět.

Básně v knize Strom poznání: