DVA

Marie Calma

DVA
Každý, co mohlmohl, mně dal. Jeden nekonečnou dobrotu svou a druhý zlobu, ztajenou jak dravý proud. Jeden k radostem mne zval, a v stejnou dobu mys žalu chtěl druhý obeplout. A v obou dvou byla mé lásky příčina: i v tom, jenž dal květům růst pro těchu očí svých a dotek úst, i v tom, jenž je rval.