MLČENÍ

Marie Calma

MLČENÍ
Vidím rozkvetlou mez... Je nám jarně. Z obilí svítí mák vlčí, jiskřivá rez heřmánku voní. A nám se tak krásně mlčímlčí, když ke klasu klas se kloní. Mlčky ti říkám – domů mne vez, k horám, kde mraky se honí, budu tam ráda, zítra i dnes ve vůni, která se roní z domova tvého. Vidím ten les... Jak ty mne vítá a chrání, jak ty čeká mne na rozhraní života mého. Mlčíme. Nahoře, u oblak skřivánčí dozněla píseň. Krásně je kolem, až přechází zrak. Mlčení naše jde polem... Brzy z té meze odletí jako ta píseň do oblak, jak plachý ptákpták, když se v něm srdce leklo. 89 A my si neseme vlčí mák a radost, jež vzlétla až nad oblak, když Mlčení všechno nám řeklo.