MALÉ MĚSTO

Marie Calma

MALÉ MĚSTO
A malé město půvabu že nemá? Kdo řekl to, ten poesie prost jen slepé oči na procházku vodí. Což v podvečeru není ho tam dost pod šerem loubí, když stín noci vzrost, neb u kašen, kam pro vodu se chodí? Což nevoní tam jasmín ze zahrad a bílým květem ňadra nedýchají jak plody, které při měsíci zrají a jež smí utrhnout jen vzácný host? Ruch každý sleduje a zvídá chtivě, kdo cizincem je, jehož auto-drak sem zanesl, neb žena ta, již mrak závojů černých tíží. Stejnou mírou o vše se stará jeho zvědavost, když zvídá oknem, nebo dveří škvírou, tu odsoudí, neb přijme na milost. Má půvab svůj, má vůni svoji rodnou zatuchlých krámků, stínů v klenutí a v rámci oken květy muškátu, jež k vstupu zvouzvou, a přece nenutí jak slova, která lhostejností bodnou. A neptej se, zda volíš chvíli vhodnou, když nad stolem zříš lampu rozžatu jak známých očí vlídné kynutí. S muškátem v pozvání se jistě shodnou, a ty k nímnim vejdeš – duši v pohnutí. 96