Z ULICE

Marie Calma

Z ULICE
Co zmatků je v těch letmých setkáních! Chtěl bys se zastavit, pohled to praví, něco mne z tváře tvé přátelsky zdraví, jdeš však – a ulice zastře tvou stopu, úsměvy roztají jak jarní sníh. Za rohem ulice jiný je život, pohledy jiné a úsměvů tisíc, všechno ti dává šumem svým kypíc, který ti do hlavy oparem stoupá, zvířená ulice, jež není skoupá. Co na tom, že jsi v ní utonul pro mne, že slovo tiché, jímž pohnul se ret, v odpověď na pozdrav uslyšet nedala ulice! – Nechci být spjata s jejími výkřiky. Ke mně kdo chvátá, tichem se doptá, vyhne se ulici, čist vejde, bez stopy jejího bláta. 100