Tam člověk v stínu zdřím;
Marie Calma
Básně v knize Rozhovory s Bohem:
- Můj Bože věčný, jaký dlouhý půst
- Je slunný den – jas horám vévodí
- Je kamenný Kristus na kamenném mostě.
- Kdybych se uměla modlit,
- Bože můj, děkuji Ti
- Ó, Bože můj, až budu umírat,
- Putuji noční dálavou,
- Tak vysoko jsem lásku pozvedla,
- Můj Bože, jaký úžasný den!
- Jen věřit dej mi,
- Až láska přijde ke mně, do zahrad
- A vejdeš-li dnes se mnou do těch bran
- Největší zázrak nazval’s životem,
- Ne Ty, to jakás síla neúčelná
- Kdo všechno v noci té Tě hledá, Bože!
- A pak že je Osud zlý!
- Pruh bílých snů na nebi rozhořel se,
- Stavěli lidé chrámy z kamene,
- Jdu za Tebou v svatyni přírody.
- Před Tebou neklekám,
- Kriste mých snů,
- Cíp oblohy po bouři odestřel se.
- Hledám Tě ztělesněného na zemi,
- Znavený člověk – k smrti utýraný
- Bože – Ty, kterýs poslal do mé samoty
- Jít věčně v slunci – po stínu bys volal,
- A Kristus věděl: slovo silou je,
- Den zklamáním že pln?
- Ze sna se probouzím, den nový nastává mi.
- Což neslyšíš?
- Ty nelogický živote,
- Proč právě mně z žalu tak velký díl? –
- Ta strašná úzkost bědná před člověkem,
- Sen na víčka jsi vtlačil, předobrý Ty!
- Dnes tiše říkám si –
- Včera se zdálo mi –
- Víc pokory v ten zrak
- Svět byl jak zahrada,
- Všechno musíš přetrpět,
- Otče náš!
- Je tichý přísvit na nebi – a v hvozdě
- Ten svatý mír mít ticha, klidu jen,
- Prosila jsem:
- Mé nové jaro, jak tě uvítat?
- Protože tělo jsem krájet si nedala
- Jak Tys mne bázni odnaučil!
- Tam člověk v stínu zdřím;
- Sedím na výši –
- Jen jeden úsměv dej do nocí těch
- Ležím na mechu –
- Proč i ten les,
- Dnes ještě s Tebou,
- Co ty víš o lásce, člověče bědný,
- Ráno jako úsměv boží
- Dnes ďábel stanul za mnou,
- Strom se zemí spjat je úžeji
- Večery, vystlané stínem,
- To věčné v životě – je láska.
- Co teď? Čím ještě píseň zahlaholí?
- ŽALOBA
- VESNICKÉ PROCESÍ
- NA HŘBITOVĚ
- VESNICKÝ KOSTELÍK
- AVE MARIA
- MŠE ZA ZESNULÉ
- PRAVOSLAVNÉ VELIKONOCE
- MAŘÍ MAGDALENA
- JIDÁŠ
- ZVONY V ASSISI
- LOUČENÍ S FLORENCIÍ
- SVATÝ PETR