TATRY

Marie Calma

TATRY
Krajino výšek, obzorů, pralesů, co jen ti donesu za to, co dáváš mi v hojnosti, za pocit domova, síly a volnosti? K staletým hvozdům tvým pro pocit mladosti chodím si rok co rok. Miluji dravý tok potoků ve stržích, nalézám v hloubkách tvých na všechno odpověď, náhradu za všechno, za to, co nedal svět, za to, co umřelo. Za všechny bolesti, za radost odvátou, jsi mi ty, domove na Tatrách, odplatou. V nádržích vůní tvých tělo své vykoupám, do krásy vstávám tu, do krásy usínám, 7 na loukách spočinu, v dálkách se zatoulám. Všechno tu zprůhlední a nic už netíží, co bylo daleké, tady se přiblíží. Krajino výšek, obzorů, pralesů, kdybych se k tobě navracet přestala, sebe bych trestala. 8