DARY LESA

Marie Calma

DARY LESA
Těch darů lesa nelze spočítati, co naseto jich k hodům v mechu tkáni: kalíšky jahod, malin, které v dlani dřív uvíznou, než utrhnout je stačí, když dozrály, kropeny sluncem, stínem, a medem chutnají, neb starým vínem. Tam pod břehem hřib z mechového hradu se dívá pokradmu. Vše na zahradu se proměnilo, v lesní houšti skrytou, a ústům, dlaním, nozdrám kořist sytou les dává štědře, pestrý obraz zraku. Tam muchomůrka v kapradinách mraku se červená v svém tečkovaném šatě, tam ryzce, lišky, vykoupány v zlatě, hub sterých barev duha rozpestřená jak světélka a světla rozsvícená, jež osvětlit by chtěla herbář zkvetlý mateřídoušky, brusin, přeslic metly. Do síly země, kterou pažit zrosen, dech pryskyřice tryská z kory sosen, z vývratů kořenů, na slunci tlících, 36 z výhonků borovic, rozžatých v svících. A lesní pramen, když skončeny hody, prostoupen solemi a mízou země, podává chladný doušek čerstvé vody. 37