V STÍNU LESA

Marie Calma

V STÍNU LESA
Do stínu lehám v kapradí – žádnému z nás to nevadí, že jsme na chvíli spolu. Hledíme na sebe, staří známí, jsme všichni děti jedné mámy, veliké, úrodné země. Sílu jí bereme, šlapeme po ní; ona pro nás rodí, slzy roní, pro nás se do krásy prostírá, kvete i umírá. Země, mátuško, nevěsto, stařenko, dítě, jak voníš sytě, když ve tvé sítě barev a spleti ptáci se sletí, tvorové hraví, písní tě slaví. Jaké to podivné, 41 špatné i hodné, marné i plodné máš děti! To jsem ti všechno všeptala v kapradí. Jako když pohladí laskavé dlaně, stéblo se naklání na moje skráně. Mátuško, stařenko, nevěsto, dítě, dej mi tak kvést a vonět tak sytě, jako tvé meze pod metlic rouškou jetelem voní a mateřídouškou. 42
Básně v knize Tatry:
  1. NAD HORAMA
  2. TATRY
  3. V TATRÁCH
  4. MODLITBA
  5. ZEMĚ
  6. NA LESNÍCH CESTÁCH
  7. STROMY
  8. V PŘÍRODĚ
  9. OBJETÍ
  10. HORSKÝ POTOK
  11. LES ZPÍVÁ – – –
  12. MĚSÍČNÍ NOC
  13. ZÁNIK A VZNIK
  14. DEŠŤ
  15. V MÍRU PŘÍRODY
  16. NÁVRAT
  17. ŠTÍTY
  18. TRAVNATÁ CESTA
  19. DARY LESA
  20. HORY MOJE!
  21. STROM
  22. V STÍNU LESA
  23. BŘÍZKA
  24. SAMOTA
  25. VEČER
  26. HVĚZDNATÁ NOC
  27. JARNÍ
  28. LESNÍ CESTA
  29. V POLEDNE
  30. UČÍM SE
  31. LÉTO
  32. PŘÁNÍ
  33. ZELENÉ ŠERO
  34. DUŠE LESA
  35. POUČENÍ
  36. OZVĚNA
  37. ZMAR
  38. MLHA
  39. PODZIMNÍ
  40. SPÍCÍ ZEMĚ
  41. PODZIMNÍ ZLATO
  42. ZIMNÍ LES
  43. ODCHOD
  44. LOUČENÍ
  45. VĚZEŇ.
  46. NÁVRAT Z TATER.