VĚZEŇ.

Marie Calma

VĚZEŇ.
Mně, vězni města, po horách se stýská, po čistém jasu hvězd, k nimž cesta blízká je s výšek těch, kde v moře ticha zní vysokým zvukem škeble podzemní a balvan, s tváří světce v nachýlení, do mraků hledí jako na zjevení. Mně, souzenému běhat ulicí, mně, uštvanému hluku liticí, je určeno žít v neustálém stesku po jiter početí, smrtícím blesku, po vichru sdělení a po propastech krytu, po nebi, v jehož šíru pravdu vrytu lze odhalovat, po tajemství věčna, kam cesta vede krásou nekonečna. Mně, psanci města, v chvatu bez výsledku, mně, marných nocí bezděčnému svědku, po zemské hroudě stýská se, z níž zrozen svět krásy roste v opojivý hrozen. Duch její v městech je jen na zapřenou; ze spousty zvedám duši rozjitřenou a marně hledám v činu rozčeření jedinou svatost, hodnou uvěření. 75
Básně v knize Tatry:
  1. NAD HORAMA
  2. TATRY
  3. V TATRÁCH
  4. MODLITBA
  5. ZEMĚ
  6. NA LESNÍCH CESTÁCH
  7. STROMY
  8. V PŘÍRODĚ
  9. OBJETÍ
  10. HORSKÝ POTOK
  11. LES ZPÍVÁ – – –
  12. MĚSÍČNÍ NOC
  13. ZÁNIK A VZNIK
  14. DEŠŤ
  15. V MÍRU PŘÍRODY
  16. NÁVRAT
  17. ŠTÍTY
  18. TRAVNATÁ CESTA
  19. DARY LESA
  20. HORY MOJE!
  21. STROM
  22. V STÍNU LESA
  23. BŘÍZKA
  24. SAMOTA
  25. VEČER
  26. HVĚZDNATÁ NOC
  27. JARNÍ
  28. LESNÍ CESTA
  29. V POLEDNE
  30. UČÍM SE
  31. LÉTO
  32. PŘÁNÍ
  33. ZELENÉ ŠERO
  34. DUŠE LESA
  35. POUČENÍ
  36. OZVĚNA
  37. ZMAR
  38. MLHA
  39. PODZIMNÍ
  40. SPÍCÍ ZEMĚ
  41. PODZIMNÍ ZLATO
  42. ZIMNÍ LES
  43. ODCHOD
  44. LOUČENÍ
  45. VĚZEŇ.
  46. NÁVRAT Z TATER.