Na Fausta čekám; se mnou čeká dům

Marie Calma

Na Fausta čekám; se mnou čeká dům Na Fausta čekám; se mnou čeká dům
 i zahrada. Je ticho důvěrné pod bezovými keři. Mušky dotěrné ulehly k spánku, jasno k nebesům za mračna vzlétlo. Branka otevřená zve vlídně dál, jak ruka natažená ke stisku přátelsky se stezka vine. A za vteřinou vteřina jak plyne, již touha všechny sítě rozestlala, vstříc brankou vyšla, na cestu se dala, do ulic, pochybností zasažena, zda přijde Faust, či v šeru branku mine? Již tma je skorem... kroky... Dlouhý stín se přes zeď přehoup, zlodějsky se krade v měsíčním svitu, nahlížeje všade pod větve stromů, listí do hlubin a jako ptačí srdce rozechví, když v noci výr se snese do větví, tak v srdce mé se bázeň chladem klade. Než blíže kroky znějí – únavou přivřená branka v šíř se otevírá a vyplňuje Fausta postavou. Stín prchá zaplašen, s ním vše, co svírá mne ještě obavou. Vstříc hosti pospíchám, jenž chvíli zmaten stanul, v pochybnosti, zda vejít má a zdali jej svou ctností Markétka ze zahrady nevyhostí. Již u něho jsem, ani nedýchám jsouc vědoma si, že mé nevinnosti teď příkaz je – dát něhu, co jí mámmám, s pokornou krásou nejdražšímu hosti. 21 Faust dojat je, mnou, domem, zahradou, jež čekaly, by pohostily jejjej, a že sem vešel chudchud, mu připadá, bez dárku v rukou, jak je obyčej. Mně omlouvá se proto rozpačit, co srdce mé mu ujištění dává, že nepřijme než touhu, něhy cit, bohatství, které skýtá láska pravá. O polibků dar prosím, o milost objetí vroucích. Úsměv oddaný má Fausta tvář. Však v zahradu můj host jak král teď vchází, ne jak poddaný. 22
Básně v knize Písně moderní Markétky:
  1. Až přijde? Nejdřív na to se dnes ptám,
  2. Ať přijde v slunci, velký jako Bůh,
  3. Jenom ať třtinou není! Silný prut,
  4. Vstát musela jsem – jít. Má cesta cíl?
  5. Sen divný zdál se mi. Pláň široká
  6. Mám cestu v lese, na ni chodím snívat.
  7. Lákají cíle – láká umění...
  8. Má zahrado, v své bílé závoje
  9. A v život můj stín osudově zasáh...
  10. Stín přešel pokojem, stín záhady
  11. Na Fausta čekám; se mnou čeká dům
  12. Vím, láska mužům víc že nebývá
  13. Zas o životě někdy vypravuj mi!
  14. O lásce nemluvím – mně stačí víra.
  15. Tak plné slunce bylo dnešní ráno!
  16. V zahradě bylo to. Před bouří. Temné mraky
  17. Já cítím, Fauste, štěstí že je víc
  18. Tys na obloze světlým Jupiterem
  19. Vím, Fauste, muž a žena světy dva
  20. Nadarmo včera tvého příchodu
  21. Tak nehleď na mne, zraky vábivé
  22. Na klíně Fausta, s hlavou na rameni
  23. Zas na Petříně jsme. A Praha širá
  24. Svět citů mých, hle, je ti otevřen!
  25. Jak bohu rozumím, jej miluji
  26. Proč miluji tě, Fauste? Co tě znám,
  27. Jak různi, Fauste, jsme! Mé touhy svět
  28. V tvou studovnu jsem vešla, v podzemí
  29. Tys řekl, Fauste, láska že je změnná,
  30. Tvůj ocelový pohled zapadne
  31. Zas přišel dnes a mluvil důvěrně,
  32. Říkají muži – láska nestačí,
  33. V té noci jedné žití polovic
  34. A Faustu z hlubin žalu žehnala!
  35. Jak odumřelé drobné ruce mé
  36. Jsi bledá tak, jen zrak ti divně plane.
  37. Dnes bez dechu jsem došla k domovu.
  38. Je bílo venku. Sněžných vloček houšť
  39. Bože můj – bráním se – smutek mne chvátí –
  40. Sníh stopy zavál – větve modřínu
  41. Je Velký pátek. Srdcem pokorným
  42. Mé šaty barvy poupat jabloňových,
  43. Již nevolám tě, Fauste, touhou svou,
  44. Kdos – „krása tragická“ – řek s úsměvem,
  45. Můj život s tebou podobal se knize,
  46. Osude záhadný, proč dáváš tkvít
  47. A ženy opustily rodnou zem,
  48. Na tebe zapomenout totéž jest
  49. Až na mne vzpomeneš, tu ve svých snech
  50. Můj sen byl – prožít krásnou, dlouhou lásku.
  51. Tys řekla, Marto – slovo stačilo,
  52. Čím rozloučení je mi hořkost, žal,
  53. Vše pochopit – toť smysl života!
  54. Teď náhle ze sna jsem se probudila!
  55. V těle mém děťátko dřímá...
  56. Obláčky bílé nad zahradou plují
  57. Když dětskou touhou žádáš, ještě výš
  58. Mne dítě ve hře škráblo do krve...
  59. Ty první krůčky, v zlato pěšinky
  60. Až zeptáš se, co s tatíčkem se děje
  61. Mé dítě, holčičko má, ptáčku malý,
  62. Mé dítě, krásné jsi! Co znamená
  63. Čtyrletý hošík, hezký, černooký,
  64. Má otce však náš hošík, stálý druh