Je Velký pátek. Srdcem pokorným
Je Velký pátek. Srdcem pokorným
a ztichlým pochopením chci jej vítat,
až nad Petřínem počne zlatě svítat
a vůně jara kadidla jak dým
stráň zahalí i cestu křížovou. –
Tam pod obrazy písmem otřelým
je psáno – Ejhle člověk; – růžovou
kde barvou pod korunou trnovou
krev tryská Krista, zraky na nebesa
jenž upírá – pod křížem Kristus klesá –
zas psáno je. Tam půjdu. Kristu kořit
se chci jak člověku, ne jako Bohu
a lidským srdcem s ním si pohovořit,
když lépe tak mu porozumět mohu,
jsouc ženou, pro niž láska s žaly svými
i radostmi, pod jejichž tíhou klesá
do prachu cesty, dále na nebesa
ji nesouc, zastávkami křížovými
též poseta. Se srdcem pokorným
a ztichlým přijdu, s kvítky dubnovými –
a řeknu: Trpěla jsem – proto vím,
co největším tvým bylo utrpením;
že smrt tvá, která lidi spasit měla
a získat lásce srdce zkamenělá –
jen pro tebe že byla vykoupením.
63