Někdy se sešly naše věty

Marie Calma

Někdy se sešly naše věty Někdy se sešly naše věty
 stejnou myšlenkou a přízvukem. Co máme společného? Touhu podmanit si světy, z všedního světa nevděčného vykřesat nové jiskry a nové květy nasázet na úhoru. Nechceme setrvat v údolí, kde člověk s člověkem zápolí o země prsť, do výše stoupat, na nejvyšší horuhoru, kde jsou krásy hody, a lidem odtud přinést doušek vody a květů hrst. A mlčet. Vždyť všechno již vímevíme, co bychom si mohli říci. Srdce milující mohou jen opakovat a mlčet vynalézavě. Co máme v srdci, co v hlavě, mlčením líp lze uhádnout než slovy. I tak náš zrak tajemství svoje poví. 43
Básně v knize Jarní zpěvy:
  1. Koho budu milovat – koho?
  2. Až tě zde potkám, potkám-li tě,
  3. Veliké ticho přetajemné,
  4. Kořeny se zatínají v země prsť,
  5. Radosti drobná,
  6. Chviličky, chvilky,
  7. Cestičko moje v lese,
  8. Na hořce stvolu
  9. Všechno je slibem,
  10. Jarní večer chodí ulicemi,
  11. Touho,
  12. Město se rozjelo na kolotoči,
  13. Blesk v desku srdce bil
  14. Řeka se vlní,
  15. Tak dobře je mi!
  16. Tatíčku, táto, jak jsem ti podobna!
  17. Co na tom, že ti nikdo nedal víc
  18. Pod korunami kvetoucích snětí,
  19. To je vědomí života,
  20. Chceš vědět, kde jsem se narodila?
  21. Měsíčná noci,
  22. Samotu tichou má zas duše má,
  23. Chtěl přiblížit bys druhu celý svět –
  24. Až přijmeš jednou podobu živou,
  25. Tolik mám, tolik na rozdání,
  26. Nechci, abys cítil, že jen žena
  27. Mám tě ráda – pro tu hrst květů,
  28. Někdy se sešly naše věty
  29. V šeru pokoje jen my dva,
  30. Články prstů vyhrávají stupnici úžasu.
  31. Lásko, lásko, až přijdeš ke mně
  32. Stůňu – a nevím, jak se říká mé nemoci.
  33. Nesu si z lesa květ
  34. Když v očích mých jak v hlubině se shlížíš –
  35. Do lesů volám, do polí,
  36. MIGNON
  37. Všechna pouta a předsudky servem’,
  38. Neříkej, nemysli, milý,
  39. Chtěla bych vědět,
  40. Což nedovedu víc než smysly rozehřát,
  41. Cítím, jak srdce tvé na dálku vyzvání,
  42. Modlím se k tobě, oblaku,
  43. Na vršku pařízek –
  44. Dívám se do světa metlic a trav,
  45. Jsem lesem a polem provoněná
  46. Zlatavé šero nad lesem,
  47. Dnes tolik, tolik teskním, smutno je mi,
  48. Vím málo o tobě, však přece tolik vím,
  49. Cítíš, jak sytě voní naše láska?
  50. Tak je to úžasné mít někoho rád,
  51. Tak blízko, blizoučko se ozval pták,
  52. Bože můj, pane můj,
  53. Po lesích bloudím hlubokých,
  54. Zeskromni, srdce mé,
  55. Z úpalu tvého, sluníčko, božstvo moje,
  56. Má vzdálená lásko,
  57. Lásko má,
  58. Dej, Bože, krásnou lásku, ve Vesmír
  59. Země, věčná milenko slunce,
  60. Já nevím, co mi je –
  61. Věř, miloval bych tě – i ošklivou.
  62. Po té bílé cesty prouze,
  63. Z rána sobě popílím,
  64. Ty bezlidné moje večery tady
  65. Všechno bych od tebe chtěla,
  66. V kostelíku na kruchtě
  67. Vidím-li štíhlý strom,
  68. Jaro, proč mne dnes bolí tvá krása,
  69. Až mne přestaneš mít rád,
  70. Já kolem tebe šel,
  71. Opřena o kmen hledím do údolí
  72. Krásné bylo jaro, naše jaro,
  73. Na stinném prostranství u kostela
  74. Jímá mne taková šílená úzkost,
  75. Ne jedno jaro, všechna jara svá
  76. Čekám tě tady – celé dny tě čekám –
  77. Dnes v noci rozběsnil se vítr divě,
  78. Jsem proudící vodou,
  79. Znáš oči moje jenom v úsměvu,
  80. Chtěla bych zastavit čas,
  81. Nač smutný pohled ten?
  82. Nedám-li ti láskou svou
  83. Noc jde kolem – klid mne míjí –
  84. Chtěla bych tě mít pro sebe docela.
  85. Nechci, abys balvany zvedal
  86. Nezabíjej krásu svýma rukama,
  87. Bujný potoku
  88. Proč slunce tak svítí,
  89. Živote můj roztančený,
  90. Ty neznáš mne, vždyť nikdy neviděls
  91. Kde cíl je něhy mojí, síly zdroj,
  92. Do svých vlasů chytám
  93. Láska, která neví, co slíbit,
  94. Přes naši cestu dnes ráno
  95. Jaro odchází,