NA STRÁŽI

Marie Calma

NA STRÁŽI
Jdu váhavě, má cesta končí slují, změť kořenů jak hadí hnízdo splétá se tam, bují a po stranách vzpřímeně stojí stráž mohutných thují. Z nich nejvyšší je bleskem zasažena, však stojí dál. Ač mízou tryská rána obnažená, ta věrná stráž se nechvěje, nesklání, nezasténá. Netečna k větru, který kol ní duje, a vzepjata nad plevel rozbujelý u pat sluje, dál stojí tu jak pomník síly, vzdorující thuje. 11