V PŘÍRODĚ

Marie Calma

V PŘÍRODĚ
Tak odpoutána být od tíhy hmoty, všedna, ssát slunce paprsky a mízu země ze dna jak řada bílých bříz, jež v louku rozrostly se. Být světlým paprskem, jenž nad pohořím chví se, neb loukou rozkvetlou do dálek tichých břehů, znát radost klíčení i rozkvétání něhu, úsměvy časných rán i mocných bouřek příval. Být větví rozpjatou, na níž kos z jara zpíval, být částí zázraku, jejž jaro zemi nese – paprskem do stínu, jenž houstne v lidském lese! 43