ECHO ZEMĚ

ECHO ZEMĚ
Jsou louky bíle nakvetlé, jak sníh by na ně napad’, a pěšinou když jimi jdeš, jak v moře trav bys zapad’. Průsvitní břízek krajkoví paprsky ranní zoře, červánků nádech růžoví na jejich bílé koře. Břeh potoka je jedna houšť, ztracených květů příval, a kapradí je zakrývá, jak v prales by ses díval. Kamenů ústa šeptají, jak voda přes ně letí, dno potoků je zkypřené mechovou hebkou spletí. Dno zelení se usmívá, v mělčinách květy bují, zahrady drobné rostou tam na prahu vodních slují. 49 l kořen dubu pravěký se noří z vodní pěny s porostem květů v dřeni své jak oltář ověnčený. Zem všemi póry oddychá rozkvětu mocným dechem, a píseň, kterou zpíváš si, je její písně echem. 50