ODCHOD

ODCHOD
Pomalu odcházím. Ještě se slučuji s lidmi, jako když nad hnízdem pták vzlétne v kroužení, nežli se rozletí do jiných krajů. Ještě si lidskými slzami zapláči, ještě mi strašně je něčeho líto. Ale již pomalu tu tíhu odkládám, k druhému břehu jež v letu mi brání. Písničku potichu zpívám si na cestu, neslyšně zpívám si lidskému sluchu. Bolest v ní žaluji, smutkem se stravuji, 87 se vším, co trpí, jsem spojena v duchu. Ať letím sebe výš, smutek té země mé i pocit lehkosti bolest ta předčí. Země se vzdaluji, lidí se vzdaluji, ale ta bolest má nad zemí ztracenou ve chvíli odchodu ještě se zvětší. 88