V SMRTI

V SMRTI
Až budu mřít, nezasteskne se mi po shonu a bohatství měst, nejsem již spjata s lidmi a zemí, blíže než k nim mám k paprskům hvězd. Nejsem již člověkem, v kterém se stmívá, když v úsměv očí již nevěří, když se mi zrada do očí dívá, neklepu v záchraně u dveří. Věrnost – ta jenom paprskem zlatí hory a lesy a moře mých snů, za lidskou věrnost krví se platí bezesných nocí a pochmurných dnů. Příkrovy smutku nad stolem, ložem skrývají duší očistec, pohled dnes pohladil, zítra je nožem, uvízlým v srdci nakonec. Až budu umírat, nezasvitne mi do mrákot smrti útěchy hlas, který by zvábil mě k lidem a zemi. Sama v ni klesnu jak požatý klas. 100