ČAROVNÝ VEČER

Marie Calma

ČAROVNÝ VEČER
Čarovný večer je, tak ticho v lese, v bezvětří ani lístek nepohne se; obrysy květů zavily se v stíny a svěžest vane z orosené hlíny. Po žáru dne svět živoucí si oddech’; jak modlitba se nese vůně povzdech, jde mlčení a ticho letním krajem v zázraku květů, vůně, s krásy tajem. V těch chvílích snad, kdy stín se s květem laská, pocítí ještě člověk, co je láska, v těch chvílích snad, kdy stín uléhá v lesy, zatouží ještě, ještě zasteskne si a tíhu osudu na chvíli složí a půjde krajem šťasten – tulák boží. 102