V létě se lépe smutek unese.
V létě se lépe smutek unese.
Vezmeš ho s sebou, rozhodíš po lese,
do mechu zapadne nálada tesklivá,
zdá se ti, bolest tvá dávno je neživá.
Vetknuta do mraků na tebe dívá se,
daleko odplula, k tobě už nezná se.
Úsměv ti neznámý přeletí po tváři,
daleko do zimy, daleko do září.
Když však jsi krásou tou opojen nejvíce,
ve vzduchu, který tě vůní svou omámil,
van chladný najednou trpce ti oznámil,
že brzy uplynou sluneční měsíce.
Uzlík si zavážeš – a smutek – kde se vzal –
myslil jsi – vítr ho po lese rozfoukal,
za hory zanes’, kam bouře se obrací –
a zatím s tebou zas domů se navrací.
19