Slepičko kvokající,

Marie Calma

Slepičko kvokající, Slepičko kvokající,
 ubohé srdce moje, zdá se ti, světa drn je plný zrn a všechna jsou tvoje. A zatím – dnů žeň ještě daleko je. Vlajko bílá, mé myšlenky zatoulané, jste jako laně štvané v lesa houšť. Hledáte palouk, zelený, orosený, nepokosený – a najdete poušť. Únavo moje, kterou se chvěji, hledáš spočinutíspočinutí, kde je nejjistěji? Proměň se v pampelišku-lucerničku, kterou v dlani mám – a já do všech koutů světa chmýří její rozfoukám. 66

Kniha Večery (1929)
Autor Marie Calma