Neptám se...

Marie Calma

Neptám se...
Zříkáš se mne z rána, večer se mi vracíš. Zapadáš mi, vzcházíš a zas se mi ztrácíš – nebo po mně voláš mocným duše hlasem, bych byla v tvém temnu slunečním ti jasem – ve tvém pozdním jaře sladkou písní ptačí – paprsek a píseň že ti k žití stačí. Na tvá muka, hochu, s úsměvem se dívám – za tebe si v tichu krásnější sny snívám. Neptám se, zda se mnou budeš dnes, či zítra – všechny zítřky mají růžová jen jitra. Každá chvíle s tebou je mi stejně svata – všechny touhy ve mně mají na poupata. 28