Úděl žen.

Marie Calma

Úděl žen.
V ulici oživené nad průchodem s barevnými světly znám jedno okno osvětlené. Jednou tam růže kvetly. Teď ten, kdo sedá tam a nad knihou se chýlí do noci – sám – klid hledá. Snad se mýlí, snad bázeň poutá ho v samoty stín. Tam vejdu jednou – neznámá z ulice – vyhledat pohled těch očí, až víčka se zvednou. Přinesu v náručí růží kytice a usednu tiše u dveří. Proč vejdu? Říci těm očím, jež nevěří, že prosit nejdu a nic že nechci vzít než smutek – a, jak jsem přišlapřišla, jít. 61 Říci těm očím, že vím, co je údělem žen: dát radost a býti snem, co blažit má v tichu, a odejít přede dnem. 62