Zimomřivý kvítek.

Marie Calma

Zimomřivý kvítek.
Z knihy vypadl mi kvítek zimomřivý. Vzpomínám a váhám za vzpomínkou jíti. Rozzářený pohled vidím, láskou tklivý, ruku, která v mé se nepřestává chvíti. Slova slyším – větu pamatuji prostou: „Škoda, že tak chudé květy tady rostou.“ – Mně se nezdál chudým kvítek ze tvé dlaně, dal jsi mi jej z lásky – nevykvetl planě. Vzpomínám a váhám za vzpomínkou jíti. Usmívám se trochu a trochu se divím. Jinou nemohla ta naše láska býti, když jsi ucházel se o mou přízeň, hochu, na podzimní cestě kvítkem zimomřivým. 69