Zvonky.

Marie Calma

Zvonky.
Zvonky, modré zvonky, na cestičce naší – to vy jste vyzvonily, že tam láska straší? Proto, že jsem zlomila drobné vaše stonky pro ozdobu svou? Když jste zazvonily, modré zvonky naše, proč jste neřekly jen – šla kol láska plaše v slunný letní den, ale úsměv její brzy slzy zaslonily. Zvonky, modré zvonky, komu zazvoníte, komu vykvetete v příštím létě, až se probudíte? Která ruka cizí zláme vaše stonky pro ozdobu svou, zvonky, modré zvonky? 73