Síla.

Marie Calma

Síla.
Jsi tak velký a silný! Slyším tvůj blažený smích, když zvedl jsi mne, abys mne přenesl přes blátivou cestu. Tak měl jsi mne životem nést! V loktech tvých měla jsem spočinout, a nejdražším úsměvem očí svých měl’s zdravit něhu mých zraků. A výše a výše vždy zvedat jsi měl a radost svou chvějně mi sdílet vodotryskem polibků, jež rosou by dopadaly na květy mého těla. Jsi tak velký a silný, že beze mne jíti chceš vpřed? A přec, kdybych řekla ti hlasem touhy „přijď, drahýdrahý, a již zůstaň“ – ohlédl by ses za hlasem mým, a pavučiny mých zraků spředly by neviditelná vlákna, aby tě na věky zadržela. A ty bys zůstal, protože jsi velký a silný! 111