Závěrečný zpěv.

Marie Calma

Závěrečný zpěv.
Ne, nechci, aby jednou na mém hrobě smuteční bříza rostla uplakaná, vrásčitá stařena jak utýraná když k zemi přitiskne se v žalu mdlobě. Ni křehká jíva, ani útlá břízka ať nepřijde tam krotké sny mé hlídat. Kus oblohy chci nad sebou jen vídat, a hory ať mne zdraví hodně zblízka. Keř bezový ať prostý hrob můj krášlí, by duše vůní v něj se mohla vtělit a se všemi se o své květy dělit, již k mému hrobu pro útěchu zašli. A chtěla bych, by v moje snění šuměl les hlubokýhluboký, jak moje písně byly, jichž kouzlem lidé se mi přiblížili, a kterým málo kdo jen porozuměl. 126 Knihovny „Oblaka“ svazek I. s portretem autorky od akad. malíře J. Rérycha. Tiskem a nákladem knihtiskárny Mrkvička a Polenský v Praze, Podskalské nábřeží č. 6.
E: av; 2007 [127]